close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mluvnice Elfštiny V

8. srpna 2008 v 21:32 | Axel :O) |  Elfština - Quenya

PÁDY

  • Nominativ (český 1. pád) singuláru je základní tvar podstatného jména; nemá žádnou zvláštní koncovku. Typická funkce jména v nominativu je být subjektem slovesa, jako lómë - noc nebo aurë - den ve výkřicích slyšených před a během Nirnaeth Arnoediad: Auta i lómë! - Noc odchází!, Aurë entuluva! - Den znovu přijde! (Silmarillion, kapitola 20)
  • Valinorská Quenya má akuzativ (český 4. pád) tvořený prodloužením poslední koncovky jména: cirya - loď (nominativ), ciryá - lodi (akuzativ). Podstatná jména končící na souhlásku podle všeho nemají rozlišený akuzativ. V plurálu dostávají jména koncovku -i, např. ciryar - lodě (nominativ), ciyai - lodí (akuzativ). Primární funkce akuzativu byla označení jména jako objektu slovesa; nemáme žádný příklad, ale můžeme vytvořit např. haryanciryá - mám loď (haryan ciryai - mám lodě). Ale ve Středozemi z řeči Noldor odlišený akuzativ vymizel (takové věci se dějí, když jste zaneprázdněni boji se skřety, balrogy a draky) a jeho dřívější funkce převzal nominativ. Od té doby bylo v pořádku říkat, haryan cirya, haryan ciryar. Moderní pisatelé odlišný akuzativ již nepoužívají, pouze v knižní quenye. Pro u-duál je koncové u prodlouženo na ú, pro t-duál je akuzativ nerozlišený.
  • Genitiv* (český 2.pád) má koncovku -o, obecně odpovídající anglickému ´s, ačkoliv genitiv je často poskytován anglické vazbě s of something. Jeden příklad z Namárië je Vardo tellumar - kupole Vardy (Varda's domes, domes of Varda). Povšimněte si, že koncovka -o vytlačuje koncové -a, proto Vardo, ne Vardao - ale většina ostatních samohlásek nahrazována není: Eruo - Eruovo, Jednoho. (Pokud podstatné jméno už na -o končí, koncovka se stává "neviditelnou"; obyčejně vyplyne z kontextu, že jméno je v genitivu a ne v nominativu. Potvrzená ukázka je Indis i Ciryamo -žena námořníka; ciryamo = námořník.) Řídce nese genitiv význam anglického from - od, z; Oiolossëo - (od, z) Věčněbílé hory; jak je uvedeno v Namárië - ale toto bývá obvykle vyjádřeno pomocí ablativu (viz níže). Koncovka genitivu pro plurál je -on, což lze pozorovat v titulu Silmarillion - Silmarilů (en. of the Silmarils), kompletní fráze zní Quenta Silmarillion - Příběh Silmarilů. Příklad z Namárië je rámar aldaron - křídla stromů, poetický výraz pro listy. Koncovka -on zde není přidávána k základnímu tvaru jména, ale k nominativu plurálu. Takže logicky alda - strom, aldon - stromu; aldar - stromy, aldaron - stromů. Mimo jiné také Silmaril, plurál Silmarilli, genitiv Silmarillion - Silmarilů. (Zdvojené koncové l před koncovkou ve slově Silmarilli je příkladem obměny kořenu; některé kořeny se nepatrně změní, když je přidána koncovka, často se v nich odráží starší tvar slova.)
  • Potom je zde posesiv* (český přivlastňovací způsob), některými nazývaný asociativ nebo adjektivní pád; Tolkien sám jej nazývá "přivlastňovací-adjektivní...genitiv". Tento pád má koncovku -va (-wa pro podstatná jména končící na souhlásku). Jeho obecná funkce je stejná jako u genitivu, vyjadřuje vlastnictví: Mindon Eldaliéva - Věže elfského lidu. Funkce posesivu byla dlouho jen slabě chápána. V Namárië se objevuje ve frázi yuldar...miruvoréva - doušky...medoviny. Z tohoto jednoho příkladu, který byl po dvacet let jediným, který jsme měli, mnozí usoudili, že funkce tohoto pádu je ukazovat z čeho je něco složeno. Naštěstí ve Válce o Prsten Tolkien sám podal vysvětlení obvyklých funkcí tohoto pádu a jeho odlišnosti od genitivu. Posesiv může, jak už bylo řečeno, udávat vlastnictví nebo držení. Tolkien Dává příklad róma Oroméva - Oromëho roh, používaný pro "roh, který patřil/patří Oromëmu" v čase, v kterém se mluví (minulost nebo přítomnost). Genitiv róma Oromëo by nejspíše byl také přeložen jako "Oromëho roh", ale správně by znamenal "roh, který je od Oromëho", naznačující, že roh již není v Oromëho vlastnictví v čase, v kterém se mluví. Přesto však i v pozdějších dobách genitiv dotíral na funkce posesivu. Příkladem je genitiv Vardo tellumar, namísto posesivu tellumar Vardava, užitý v Namárië pro "Vardiny kupole" (pokud ovšem genitiv neznamená, že kupole byly vytvořeny Vardou, spíše než že jí patří).
  • Dativ (český 3. pád) má koncovku -n. Tato koncovka se obyčejně překládá jako předložky "pro" nebo "k, ke" (en. for, to); v Namárië se nachází dativové zájmeno nin - (pro) mě, mi, mně (z ni - já). Sí mani i yulma nin enquantuva? - "Kdo mi teď znovu naplní pohár?" Dativ často odpovídá nepřímému předmětu: I nís antanë ihínan anna - "ta žena dala dítěti dar".
  • Lokativ (otázka kde) má koncovku -ssë, která nese význam "na" nebo "v". Namárië má nadpis Altariello Nainië Lóriendessë - "Galadrielin nářek v Lóriendë (Lórienu)". V plurálu má tato koncovka podobu -ssen, viděnou ve slově mahalmassen - "na trůnech" (mahalma - trůn). Tato koncovka se také objevuje ve vztažném zájmeně ya v Namárië: yassen - "v nichž, v kterých" (Vardo tellumar...yassen tintilar i eleni - "Vardiny kupole...v kterých se mihotají hvězdy"). Pokud se podíváme zpět na singulár, "v němž, v kterém" bude nejspíše yassë. Používání pádových koncovek namísto předložek pro vyjádření "v, z, od, k, s" (en. in, from, to, with) je pro gramatiku Quenyi charakteristické.
  • Ablativ (na otázku odkud) má koncovku -llo, která nese význam "z, od" nebo "ven(ku) z, pryč z"(en. from, out of). Příklad z Namárië je sindanóriello - "(venku) z šedé země" (sinda-nórie-llo - "šedá-země-z"). Také je tam slovo Rómello - "z jihu", zkratka z Rómenello (Rómen - jih). Mimo jiné také slovo Ondolindello - "z Ondolindë (Gondolinu)".
  • Alativ (na otázku kam) má koncovku -nna, znamenající "k, na, do," (en. to, into, upon). Jak ablativ tak alativ jsou příkladem slov vyřčených Elendilem, když přišel po pádu Númenoru do Středozemě, a zopakovaných Aragornem při jeho korunovaci: Et Eärello Endorenna utúlien - "Z Velkého moře do Středozemě jsem přišel" (Endor(e)-nna - Středozem-do). Alativ může také nést význam "na" (nahoru na); falmalinnar - "na pěnících vlnách" v Namárië (-linnar je koncovka pro plurál partitiv alativu; viz níže).
  • Instrumentál (7. pád) má koncovku -nen a označuje nástroj, kterým je cosi konáno nebo jednoduše důvod, proč se něco děje. Příklady z Namárië jsou laurië lantar lassi súrinen - "jako zlato padají listy větrem (díky větru)", i eleni tintilar airetári-lírinen - "hvězdy se třpytí její písní (díky její písni) posvátně a královsky" doslova "hvězdy se třpytí písní svaté královny (díky písni...)". Příklad více typického "nástrojového" instrumentálu dává věta i carir quettar ómainen - "ti, kteří tvoří slova hlasy", ómainen je zde plurál instrumentál od óma - hlas.
  • Respektiv (?): takto je pojmenován pád, který Tolkien uvádí v dopise poslaném Dicku Plotzovi v druhé polovině šedesátých let (takzvaný Plotzův dopis je ve skutečně náš hlavní zdroj informací o pádech Quenyi). Koncovka je -s (pro plurál -is), ale Tolkien neoznačil tento pád žádným jménem, ani nebylo viděno v žádném textu. Jeho funkce je proto naprosto neznámá; byl právem nazýván Záhadný pád. Někteří pisatelé ho používali jednoduše jako alternativní lokativní koncovku. Neboť poté je v noci Tolkien nenavštívil, tak je pro něj toto použití nejspíš přijatelné.
Pokud jsou pádové koncovky přidány k podstatnému jménu, které končí na souhlásku, často je mezi jméno a koncovku vložena hláska e, aby se předešlo složité výslovnosti: Elendil s alativní koncovkou -nna - "k", vznikne Elendilenna, ne Elendilnna. Pokud je podstatné jméno v plurálu, je vkládána hláska i: elenillor - "z hvězd" (elen - hvězda).
* Rozdíl mezi genitivem a posesivem je sice nepříliš jasný, ale nejspíše genitiv vyjadřuje přívlastek neshodný (podstatná jména) a posesiv přívlastek shodný (přídavná jména, zájmena).
  • Zdrobňování jako jev nikoli slovní, ale významový, může být prováděno vkládáním částice -in- před koncovou samohlásku nebo za koncovou souhlásku: timpë - jemný déšť, timpinë - sprška, mlhovina. Tato částice se používá i při tvoření slov: wilwa- - třepotat se, wilwar - "třepoták", wilwarin - "třepotálek" = motýl.


    Podstatné jméno

    Podstatné jméno je v Quenye skloňováno v devíti nebo deseti pádech. (Quenya má také čtyři čísla, ale během uvádění pádů se budeme držet spíše singuláru.) Studující by se neměl nechat zastrašit vysokým počtem pádů, protože kde náš jazyk používá předložku před podstatným jménem, tam Quenya dává přednost přidání koncovky; ještě bude zmíněno podrobněji.


    Syntax

    O větné skladbě se toho také moc neví, neboť se v různých básních liší. Existuje ale jistá představa, která se podobá syntaxu v angličtině nebo češtině: red book - červená kniha - carnë parma. Stejně tak ve větách oznamovacích je pořadí slov PODMĚT-PŘÍVLASTEK-PŘEDMĚT: A woman reads a book. - Žena čte knihu. - Nissë cenda parma.

    V otázkách obsahujících tázací zájmeno je toto postaveno na začátek, stejně jako v češtině: Co jsi říkal? - Ma
    quentelyë? Jinak je pořadí PŘÍVL.-PODM.-PŘEDM.: Říkal jsi lež? - Quentelyë furu?
    Jsou zde i jisté náznaky, že některé předložky jsou ve skutečnosti "záložky": např. za západem = andúnë pella, nikoliv pella andúnë.


    Negace

    Negace je tvořena předponou ú-, která vyjadřuje přesný opak: vanima - krásný X úvanima - ošklivý.

    Používá se i předpona ala-, která mění sloveso na příčestí trpné bez přidání koncovky: hasta - zkazit; alahasta - nezkažený. U přídavných jmen se můžeme setkat s přeponou ava-, která nese význam něčeho zakázaného nebo nebezpečného: avaquétima - " to, co se nemá vyslovovat" oproti úquétima - "nevyslovitelné; to, co nelze vyslovit". Předpona il- znamená změnu, zvrat, více než negaci: firin - mrtvý X ilfirin - nesmrtelný. Další způsob jak znegovat sloveso je použití slůvka : ëa - je X lá ëa - není; slovesa ava- (pro přikazovací způsob): auta - odejdi X ava auta - neodcházej; nebo slovesa um-: melilyë - miluješ X umilyëmelë - nemiluješ.
    Jak je vidět, způsobů negace je mnoho, proto lze pro každý případ vybrat ten nejvhodnější ( pro sloveso mel- - milovat: lá melilyë - nemiluješ, umilyë mela - nemiluješ; ava mela - nemiluj; umilyë meluva/úvalyë mela - nebudeš milovat; umilyë melanë/úmelyë mela - nemilovalas...)

    Quenya - Starý jazyk

    Také psáno: Qenya, Qendya, Quendya
    Také zvána: Vznešená elfština, Vznešená řeč Noldor, Stará řeč, řeč elfů z Valinoru, Elfí latina, Valinorština, Avallonština, Erresëjština, parmalambë (knižní jazyk), tarquesta (vznešená řeč), Nimriy^e ( ad^unajsky), Goldórin nebo Goldolambë (telerijsky), Cweneglin nebo Cwedhrin (trpasličí řečí)

    Základní fonologie

    Quenya má pět samohlásek, a,e,i,o,u, krátce, a dlouze, kde jsou samohlásky označeny čárkou: á,é,í,ó,ú. Samohláska a je velmi častá. Vlastnosti samohlásek jsou spíše podobné španělským nebo italským než anglickým, proto aby nedocházelo ke komolení slov, Tolkien používá pro zvýraznění některých samohlásek diaeresis - dvojtečku nad písmenem (např. Manwë, aby dal najevo, že koncovka e není tichá, nebo Eärendil, kde naznačuje, že hlásky e a a se vyslovují odděleně; diaeresis ale není nezbytně nutná a v některých případech může být i vynechána).
    Dvojhlásky jsou ai, au, oi, ui, eu, iu. (Sedmá dvojhláska ei se objevuje v jednom nebo dvou slovech, ale její status je nejistý.)
    Souhlásky jsou vesměs stejné jako v angličtině, s výjimkou sykavek: ž, š, č, dž (a českého ř) místo nich má Quenya zvuk podobný německému ich-Laut, psaný Tolkienem hy (např. v hyarmen - jih). (je také možné, že hy lze vyslovovat podobně jako h v anglickém human, huge.) njspíše odpovídá českému ch.
    Quenya také postrádá th (neznělé jako v thing či znělé jako v the); neznělé th se objevovalo v raném období, ale bylo sloučeno se s krátce před vzpourou Noldor.
    Také stojí za zmínku, že znělé souhlásky b, d, g se vyskytují pouze ve spřežkách mb, nd/ld/rd a ng (některé druhy Quenyi mají také lb místo lv).
    Na začátku slov se spřežky nevyskytují, mimo qu (=cw), ty, ny a nw, pokud počítáme polo-samohlásky y, w jako souhlásky. Obvykle slova spřežky ani neuzavírají, na konci stojí buď jedna ze samostatných souhlásek t, s, n, l, r nebo samohláska (daleko častěji). Uprostřed dvou samohlásek se objevuje omezené množství souhláskových spřežek; ty které byly Tolkienem popsány jako "časté" a "favorizované" jsou napsány kurzívou: cc, ht, hty, lc, ld, ll, lm, lp, lqu, lt, lv, lw, ly, mb, mm, mn, mp, my, nc, nd, ng, ngw, nn, nqu, nt, nty, nw, ny, ps, pt, qu (pro cw), rc, rd, rm, rn, rqu, rr, rt, rty, rs, rw, ry, sc, squ, ss, st, sty, sw, ts, tt, tw, ty, x (pro ks). Několik dalších kombinací se může objevovat ve složeninách. Fonologie Quenyi je dost omezující, dodává jazyku jasně definovaný styl a chuť.
    Je třeba si všimnout, že v Quenye je písmeno y vždy vyslovováno jako j a c vždy jako k (takže cirya - loď = kirya). Tolkien byl v tomto rozporuplný; v mnoha pramenech je uváděno písmeno k, ale v Pánu Prstenů se snaží psát Quenyu co nejpodobněji latině. V některých případech bylo k z pramenů regulováno na c.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama