Příčestí
- Přítomné (nebo činné) příčestí popisuje stav, ve kterém jste, když něco děláte: když jdete, jste chodící, chodíce; když myslíte, jste myslící, myslíce. V angličtině jsou přítomné přechodníky odvozeny od slovesných základů přidáním koncovky -ing (think, thinking). Odpovídající koncovka v Quenye je -la. Mnoho příkladů nalezneme v básni Markirya - příčestí falastala - pěnící je odvozeno ze slovesného kmenu falasta- - pěnit. Pokud kmenová samohláska není následována souhláskovou spřežkou (nebo další samohláskou), potom je prodloužená: příčestí od hlapu- - letět (ve větru) je hlápula. Základní slovesné kmeny jako sil- mohou být změněny na "kontinuativní kmeny" (s prodlouženou samohláskou a koncovkou -a: síla) před -la, takže "svítící" je nejspíš sílala (atestováno v básni Markirya s "frekventativním" kmenem sisílala, s reduplikací první slabiky). Ale spojovací samohláska může být také i, bez prodlužování kmenové samohlásky; např. itila - třpytící se, blyštící se (z kmenu it- nebo ita-).
- Příčestí minulé (nebo trpné) popisuje stav, do kterého se dostanete pokud jste vystaveni akci odpovídajícího slovesa (pokud vás někdo vidí, jste viděni; pokud vás někdo zabije, potom jste zabiti, zabití), nebo u některých sloves stav, ve kterém jste po dokončení akce popsané slovesem (pokud jdete, odcházíte, pak jste odešlí, pryč). V Quenye je většina trpných příčestí tvořena koncovkou -na nebo -ina (pro kmeny končící na souhlácku - mimo n, m, r). Příčestí trpné od car- - dělat je carna - udělaný; od rac- - lámat je rácina - zlomený (pokud po kmenové samohlásce nenásleduje souhlásková spřežka, je tato samohláska prodloužena, pokud je přidána koncovka příčestí, zde a > á). Pokud kmen končí na -l, koncovka -na je změněna na -da: mel- - milovat, melda - milovaný (Tolkienova glosa ohledně slova melda - milovaný, ve které uvádí význam "drahý" ukazuje, že rozdíl mezi přídavnými jmény a příčestími je často smazán).
Příčestí trpné nejspíše souhlasí v čísle se substantivem, které popisuje (koncové -a se změní na -ë jako u běžných adjektiv), ale v příčestí činném se nemění -la na -lë, jak by se dalo očekávat. Vypadá to, že příčestí činné je nesklonné (rámar sisílala - zářící křídla, nikoliv rámar sisílalë). Nejspíše proto, aby se předešlo záměně s koncovkou slovesného substantiva -lë - -ní (-ing) (jako v Ainulindalë - Hudba Ainur, doslova zpívání Ainur).
Zájmena
Zájmena byla vždycky problémem. Je zde mnoho nejasných bodů a celý systém je ještě zmatenější tím, že Tolkien jej opakovaně přepracovával. Systém zde načrtnutý je sestavený z mnoha zdrojů a obsahuje jak extrapolace tak opravy a několik nevyvratitelných termínů. V žádném případě si nemyslím, že stoprocentně odpovídají Tolkienovým konečným záměrům.
Alespoň jedna věc je naprosto jasná: zájmena v Quenye se obvykle objevují jako koncovky přímo připojené ke slovesu nebo podstatnému jménu, nejsou tak často samostatnými slovy jako v angličtině nebo češtině. Příklady z Namárië jsou slova máryat a hiruvalyë. Máryat znamená "její ruce", "její" je vyjádřeno zájmennou koncovkou -rya (zde následovanou duálovou koncovkou -t, která označuje pár). Hiruvalyë = "najdeš", "ty" je vyjádřeno koncovkou -lyë přidanou ke slovesu hir- - "najít" v budoucím čase (přípona -uva). Viz také Elendilova slova Endorenna utúlien - do Středozemě jsem přišel (utúlië-n - přišel-jsem já).
Toto je pokus o sestavení tabulky zájmenných koncovek používaných u sloves:
1.osoba sg.: -n, -nyë ("já")
2.osoba sg. a pl., zdvořilá: -lyë ("Ty", "Vy") (případně -lyë pro sg. a -l pro pl., nebo jako zkrácená forma)
2.osoba sg. a pl., důvěrná: -ccë ("ty", "vy") (založeno na sindarské koncovce -ch, velmi hypotetické!)
3.osoba sg. masc.: -ro ("on")
3.osoba sg. fem.: -rë ("ona") (sotva -ryë jak je tradiční domněnka)
3.osoba sg. neut.: -s ("ono, to") (může být také užíváno jako zkrácená koncovka pro "on" i "ona")
1.osoba pl.: -mmë ("my") (vylučující), -lmë ("my") (zahrnující)
1.osoba duál: -lvë ("my") (zahrnující, "já a ty", někteří usuzují, že má být -lwë)
3.osoba pl.: -ntë ("oni")
neosobní: -o ("jeden, člověk, lidé")
Povšimněte si, že zájmeno "my" je rozlišeno na vylučující a zahrnující. Rozdíl mezi nimi je v tom, jestli oslovená osoba je zahrnuta do "my" (zahrnující, -lmë) nebo ne (vylučující, -mmë). Koncovka -lvë označuje zahrnující duál "my", ve smyslu "ty a já". Tato část zájmenné soustavy Quenyi byla často mylně vykládána.
Existuje i neosobní zíjmenná koncovka -o, která má stejný význam jako anglické one nebo německé man: ceno - vidí se (man sieht, one see).
Příklady: lendë - šel, lenden nebo lendenyë - já jsem šel, lendelyë - Ty jsi šel, Vy jste šli (zdvořile), lendeccë - ty/vy jste šli (neformálně), lendéro - on šel, lendérë - ona šla, lendes - ono (nebo on/ona) šlo, lendemmë - my (vylučující) jsme šli, lendelmë - my (zahrnující) jsme šli, lendelvë - my (ty a já) jsme šli, lendentë - oni šli. (všimněte si, že koncovky -ro a -rë způsobují prodloužení jim předcházející samohlásky.) Přidáním zájmenné koncovky může být vyjádřen i objekt - stačí ji přidat za koncovku udávající subjekt. Viz Aragornův výkřik když našel semenáček Bílého Stromu: Utúvienyes! - Našel jsem to (ho)! (utúvie-nye-s = našel-já-to) nebo slovo tiruvantes - budou to hlídat (tiruva-nte-s = budou hlídat-oni-to).
Jak ukazuje slovo máryat - její ruce, také přivlastňovací zájmena jsou v Quenye vyjadřována koncovkou přidanou přímo k substantivu. Tyto koncovky jsou většinou stejné jako koncovky přidávané ke slovesům, ale místo koncového -ë mají -a.
1.osoba sg.: -nya (můj)
2.osoba sg. a pl., zdvořilá: -lya (Tvůj, Váš)
2.osoba sg. a pl., důvěrná: -cca (tvůj, váš) (založeno na sindarské koncovce, velmi hypotetické!)
3.osoba sg.: -rya (jeho, její a možná i onoho, toho - en. its)
1.osoba pl.: -mma (náš) (vylučující), -lma (náš) (zahrnující)
1.osoba duál: -lva (náš) (zahrnující, "můj a tvůj" - někteří usuzují, že má být -lwa)
3.osoba pl.: -nta (jejich)
Příklady: parma - kniha, parmanya - moje kniha, parmalya - Tvoje, Vaše kniha (zdvořile), parmacca - tvoje, vaše kniha (důvěrně), parmarya - jeho/její/?toho, parmamma - naše (vylučující - ne i tvoje!), parmalma - naše (zahrnující - i tvoje) kniha, parmalva - naše (tvoje a moje) kniha, parmanta - jejich kniha. V případě podstatných jmen končících na souhlásku musí být mezi slovo a koncovku vložena hláska e, př. macil - meč, macilerya - jeho meč. V množném čísle k oddělení jména a koncovky může sloužit plurálová koncovka -i, př. macili - meče, maciliryar - jeho meče. Zde můžeme vidět, že je za koncovku přidáváno ještě plurálové -r, viz další odstavec. Jsou zde jisté náznaky, že koncovka -nya - "můj" dává přednost jako spojovací hlásce písmenu i, jako v Anarinya - mé Slunce (Anar - Slunce), macilinya - můj meč.
Tvary s koncovkami se skloňují jako normální podstatná jména.
Příklady: parmanya - má kniha (pl. parmanyar - mé knihy)
genitiv parmanyo - (bez) mé knihy (pl. parmanyaron - (bez) mých knih)
posesiv parmanyava - mé knihy (pl. parmanyaiva - mých knih)
dativ parmanyan - mé knize, pro mé knihy (pl. parmanyain - mým knihám)
lokativ parmanyassë - v mé knize (pl. parmanyassen - v mých knihách)
alativ parmanyanna - do mé knihy (pl. parmanyannar - do mých knih)
ablativ parmanyallo - z mé knihy (pl. parmanyallon, parmanyallor - z mých knih)
instrumentál parmanyanen - mou knihou (pl. parmanyainen - mými knihami)
respektiv parmanyas, pl. parmanyais, ať už to znamená cokoliv.
Ověřené příklady jsou tielyanna - na tvou cestu (tie-lya-nna = cesta-tvá-na) a omentielvo - našeho setkání (omentie-lva-o = setkání-naše-čeho, přičemž koncovka genitivu -o nahrazuje koncové -a).
Nicméně Quenya má kromě četných zájmenných koncovek i samostatná zájmena. Některé z nich jsou emfatické (zdůrazňovací). Poslední řádky Namárië jsou toho nejlepším příkladem. Ve větě nai hiruvalyë Valimar - "možná najdeš Valimar" je slovo "ty" vyjádřeno koncovkou -lyë, připojené ke slovesu hiruva, jak již bylo vysvětleno dříve. Ale v následující větě nai elyë hiruva - "kéž bys (ho) zrovna ty našel" je odpovídající samostatné zájmeno elyë použito pro zdůraznění - proto překlad "zrovna ty". Další ověřené samostatné zájmeno je inyë - "(zrovna) já". Domnívám se, že většina samostatných zájmen je tvořena předesláním samohlásky -e před odpovídající zájmennou koncovku - používané jsou emmë, elmë - "(právě) my";entë - "právě oni", ale tyto tvary nejsou ověřeny.
Ostatní samostatná zájmena, zjevně nezdůrazňující, jsou: ni - já (dativ nin - "pro mě" v Namárië); le - ty (dativ len - tebe, tě); tye - ty, vy (jako objekt); so - on; së - ona; ta - ono, to; te - je, jim (a oni?); me - my (duál met v Namárië)
Vztažná zájmena vyjadřujeme pomocí určitého členu i nebo zájmena ya - který: atan i oantë = atan ya oantë - "muž, který/jenž odešel". Zájmeno ya se jistě dá i skloňovat: atan yo vessë oantë - "muž, jehož žena odešla".
Zájmeno | Tázací | Tento | Tamten | Neurčité | Záporné | Každý | ||||||
Příd. jméno | jaký | ma | takový | sina | onaký | tana | nějaký | ??? | žádný | ??? | každý | ilya |
Osoba | kdo | man | tento | sina | tamten | tana | někdo | aiquen | nikdo | úquen | všichni | ilquen |
Věc | co | ma | toto | sina | tamto | tana | něco | nat | nic | únat | všechno | ilquë |
Místo | kde | massë | zde | sinomë | tam | tandë | někde | ??? | nikde | ??? | všude | ??? |
Čas | kdy | malúmë* | teď | sí, sín | tehdy | tárë | někdy | ??? | nikdy | úlúmë* | vždy | oi |
Způsob | jak | ??? | takto | sin | nějak | ??? | nijak | ??? | ||||
Důvod | proč | ??? |