close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mluvnice Elfštiny II.

8. srpna 2008 v 21:21 | Axel :O) |  Elfština - Quenya

Příčestí


  • Přítomné (nebo činné) příčestí popisuje stav, ve kterém jste, když něco děláte: když jdete, jste chodící, chodíce; když myslíte, jste myslící, myslíce. V angličtině jsou přítomné přechodníky odvozeny od slovesných základů přidáním koncovky -ing (think, thinking). Odpovídající koncovka v Quenye je -la. Mnoho příkladů nalezneme v básni Markirya - příčestí falastala - pěnící je odvozeno ze slovesného kmenu falasta- - pěnit. Pokud kmenová samohláska není následována souhláskovou spřežkou (nebo další samohláskou), potom je prodloužená: příčestí od hlapu- - letět (ve větru) je hlápula. Základní slovesné kmeny jako sil- mohou být změněny na "kontinuativní kmeny" (s prodlouženou samohláskou a koncovkou -a: síla) před -la, takže "svítící" je nejspíš sílala (atestováno v básni Markirya s "frekventativním" kmenem sisílala, s reduplikací první slabiky). Ale spojovací samohláska může být také i, bez prodlužování kmenové samohlásky; např. itila - třpytící se, blyštící se (z kmenu it- nebo ita-).
  • Příčestí minulé (nebo trpné) popisuje stav, do kterého se dostanete pokud jste vystaveni akci odpovídajícího slovesa (pokud vás někdo vidí, jste viděni; pokud vás někdo zabije, potom jste zabiti, zabití), nebo u některých sloves stav, ve kterém jste po dokončení akce popsané slovesem (pokud jdete, odcházíte, pak jste odešlí, pryč). V Quenye je většina trpných příčestí tvořena koncovkou -na nebo -ina (pro kmeny končící na souhlácku - mimo n, m, r). Příčestí trpné od car- - dělat je carna - udělaný; od rac- - lámat je rácina - zlomený (pokud po kmenové samohlásce nenásleduje souhlásková spřežka, je tato samohláska prodloužena, pokud je přidána koncovka příčestí, zde a > á). Pokud kmen končí na -l, koncovka -na je změněna na -da: mel- - milovat, melda - milovaný (Tolkienova glosa ohledně slova melda - milovaný, ve které uvádí význam "drahý" ukazuje, že rozdíl mezi přídavnými jmény a příčestími je často smazán).
Příčestí trpné nejspíše souhlasí v čísle se substantivem, které popisuje (koncové -a se změní na jako u běžných adjektiv), ale v příčestí činném se nemění -la na -, jak by se dalo očekávat. Vypadá to, že příčestí činné je nesklonné (rámar sisílala - zářící křídla, nikoliv rámar sisílalë). Nejspíše proto, aby se předešlo záměně s koncovkou slovesného substantiva -lë - -ní (-ing) (jako v Ainulindalë - Hudba Ainur, doslova zpívání Ainur).

Zájmena

Zájmena byla vždycky problémem. Je zde mnoho nejasných bodů a celý systém je ještě zmatenější tím, že Tolkien jej opakovaně přepracovával. Systém zde načrtnutý je sestavený z mnoha zdrojů a obsahuje jak extrapolace tak opravy a několik nevyvratitelných termínů. V žádném případě si nemyslím, že stoprocentně odpovídají Tolkienovým konečným záměrům.

Alespoň jedna věc je naprosto jasná: zájmena v Quenye se obvykle objevují jako koncovky přímo připojené ke slovesu nebo podstatnému jménu, nejsou tak často samostatnými slovy jako v angličtině nebo češtině. Příklady z Namárië jsou slova máryat a hiruvalyë. Máryat znamená "její ruce", "její" je vyjádřeno zájmennou koncovkou -rya (zde následovanou duálovou koncovkou -t, která označuje pár). Hiruvalyë = "najdeš", "ty" je vyjádřeno koncovkou -lyë přidanou ke slovesu hir- - "najít" v budoucím čase (přípona -uva). Viz také Elendilova slova Endorenna utúlien - do Středozemě jsem přišel (utúlië-n - přišel-jsem já).
Toto je pokus o sestavení tabulky zájmenných koncovek používaných u sloves:
1.osoba sg.: -n, -nyë ("já")
2.osoba sg. a pl., zdvořilá: -lyë ("Ty", "Vy") (případně -lyë pro sg. a -l pro pl., nebo jako zkrácená forma)
2.osoba sg. a pl., důvěrná: -ccë ("ty", "vy") (založeno na sindarské koncovce -ch, velmi hypotetické!)
3.osoba sg. masc.: -ro ("on")
3.osoba sg. fem.: -rë ("ona") (sotva -ryë jak je tradiční domněnka)
3.osoba sg. neut.: -s ("ono, to") (může být také užíváno jako zkrácená koncovka pro "on" i "ona")
1.osoba pl.: -mmë ("my") (vylučující), -lmë ("my") (zahrnující)
1.osoba duál: -lvë ("my") (zahrnující, "já a ty", někteří usuzují, že má být -lwë)
3.osoba pl.: -ntë ("oni")
neosobní: -o ("jeden, člověk, lidé")
Povšimněte si, že zájmeno "my" je rozlišeno na vylučující a zahrnující. Rozdíl mezi nimi je v tom, jestli oslovená osoba je zahrnuta do "my" (zahrnující, -lmë) nebo ne (vylučující, -mmë). Koncovka -lvë označuje zahrnující duál "my", ve smyslu "ty a já". Tato část zájmenné soustavy Quenyi byla často mylně vykládána.
Existuje i neosobní zíjmenná koncovka -o, která má stejný význam jako anglické one nebo německé man: ceno - vidí se (man sieht, one see).
Příklady: lendë - šel, lenden nebo lendenyë - já jsem šel, lendelyë - Ty jsi šel, Vy jste šli (zdvořile), lendeccë - ty/vy jste šli (neformálně), lendéro - on šel, lendérë - ona šla, lendes - ono (nebo on/ona) šlo, lendemmë - my (vylučující) jsme šli, lendelmë - my (zahrnující) jsme šli, lendelvë - my (ty a já) jsme šli, lendentë - oni šli. (všimněte si, že koncovky -ro a - způsobují prodloužení jim předcházející samohlásky.) Přidáním zájmenné koncovky může být vyjádřen i objekt - stačí ji přidat za koncovku udávající subjekt. Viz Aragornův výkřik když našel semenáček Bílého Stromu: Utúvienyes! - Našel jsem to (ho)! (utúvie-nye-s = našel-já-to) nebo slovo tiruvantes - budou to hlídat (tiruva-nte-s = budou hlídat-oni-to).
Jak ukazuje slovo máryat - její ruce, také přivlastňovací zájmena jsou v Quenye vyjadřována koncovkou přidanou přímo k substantivu. Tyto koncovky jsou většinou stejné jako koncovky přidávané ke slovesům, ale místo koncového mají -a.
1.osoba sg.: -nya (můj)
2.osoba sg. a pl., zdvořilá: -lya (Tvůj, Váš)
2.osoba sg. a pl., důvěrná: -cca (tvůj, váš) (založeno na sindarské koncovce, velmi hypotetické!)
3.osoba sg.: -rya (jeho, její a možná i onoho, toho - en. its)
1.osoba pl.: -mma (náš) (vylučující), -lma (náš) (zahrnující)
1.osoba duál: -lva (náš) (zahrnující, "můj a tvůj" - někteří usuzují, že má být -lwa)
3.osoba pl.: -nta (jejich)
Příklady: parma - kniha, parmanya - moje kniha, parmalya - Tvoje, Vaše kniha (zdvořile), parmacca - tvoje, vaše kniha (důvěrně), parmarya - jeho/její/?toho, parmamma - naše (vylučující - ne i tvoje!), parmalma - naše (zahrnující - i tvoje) kniha, parmalva - naše (tvoje a moje) kniha, parmanta - jejich kniha. V případě podstatných jmen končících na souhlásku musí být mezi slovo a koncovku vložena hláska e, př. macil - meč, macilerya - jeho meč. V množném čísle k oddělení jména a koncovky může sloužit plurálová koncovka -i, př. macili - meče, maciliryar - jeho meče. Zde můžeme vidět, že je za koncovku přidáváno ještě plurálové -r, viz další odstavec. Jsou zde jisté náznaky, že koncovka -nya - "můj" dává přednost jako spojovací hlásce písmenu i, jako v Anarinya - mé Slunce (Anar - Slunce), macilinya - můj meč.
Tvary s koncovkami se skloňují jako normální podstatná jména.
Příklady: parmanya - má kniha (pl. parmanyar - mé knihy)
genitiv parmanyo - (bez) mé knihy (pl. parmanyaron - (bez) mých knih)
posesiv parmanyava - mé knihy (pl. parmanyaiva - mých knih)
dativ parmanyan - mé knize, pro mé knihy (pl. parmanyain - mým knihám)
lokativ parmanyassë - v mé knize (pl. parmanyassen - v mých knihách)
alativ parmanyanna - do mé knihy (pl. parmanyannar - do mých knih)
ablativ parmanyallo - z mé knihy (pl. parmanyallon, parmanyallor - z mých knih)
instrumentál parmanyanen - mou knihou (pl. parmanyainen - mými knihami)
respektiv parmanyas, pl. parmanyais, ať už to znamená cokoliv.
Ověřené příklady jsou tielyanna - na tvou cestu (tie-lya-nna = cesta-tvá-na) a omentielvo - našeho setkání (omentie-lva-o = setkání-naše-čeho, přičemž koncovka genitivu -o nahrazuje koncové -a).
Nicméně Quenya má kromě četných zájmenných koncovek i samostatná zájmena. Některé z nich jsou emfatické (zdůrazňovací). Poslední řádky Namárië jsou toho nejlepším příkladem. Ve větě nai hiruvalyë Valimar - "možná najdeš Valimar" je slovo "ty" vyjádřeno koncovkou -lyë, připojené ke slovesu hiruva, jak již bylo vysvětleno dříve. Ale v následující větě nai elyë hiruva - "kéž bys (ho) zrovna ty našel" je odpovídající samostatné zájmeno elyë použito pro zdůraznění - proto překlad "zrovna ty". Další ověřené samostatné zájmeno je inyë - "(zrovna) já". Domnívám se, že většina samostatných zájmen je tvořena předesláním samohlásky -e před odpovídající zájmennou koncovku - používané jsou emmë, elmë - "(právě) my";entë - "právě oni", ale tyto tvary nejsou ověřeny.
Ostatní samostatná zájmena, zjevně nezdůrazňující, jsou: ni - já (dativ nin - "pro mě" v Namárië); le - ty (dativ len - tebe, tě); tye - ty, vy (jako objekt); so - on; - ona; ta - ono, to; te - je, jim (a oni?); me - my (duál met v Namárië)
Vztažná zájmena vyjadřujeme pomocí určitého členu i nebo zájmena ya - který: atan i oantë = atan ya oantë - "muž, který/jenž odešel". Zájmeno ya se jistě dá i skloňovat: atan yo vessë oantë - "muž, jehož žena odešla".
Zájmeno
Tázací
Tento
Tamten
Neurčité
Záporné
Každý
Příd. jméno
jaký
ma
takový
sina
onaký
tana
nějaký
???
žádný
???
každý
ilya
Osoba
kdo
man
tento
sina
tamten
tana
někdo
aiquen
nikdo
úquen
všichni
ilquen
Věc
co
ma
toto
sina
tamto
tana
něco
nat
nic
únat
všechno
ilquë
Místo
kde
massë
zde
sinomë
tam
tandë
někde
???
nikde
???
všude
???
Čas
kdy
malúmë*
teď
sí, sín
tehdy
tárë
někdy
???
nikdy
úlúmë*
vždy
oi
Způsob
jak
???
takto
sin


nějak
???
nijak
???


Důvod
proč
???





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama